Jižní Čechy mají ještě řadu různých zajímavých přírodních památek, na něž nutno upozorniti, by při stále stoupajícím využívání přírody nevzaly za své. Rozsáhlé rašeliny, ač namnoze jsou hospodářsky zužitkovány, pokrývají s přirozenými rostlinnými porosty plochy v rozsahu několika čtverečných kilometrů., rybníky velké i malé hostí vzácné typy rostlinné a živočišné, neregulované dosud břehy Lužnice s přirozeným okolím zdobí obdivuhodně kraj a obzvláště staleté duby překvapí každého, kdo navštíví rybníky, lukami a lesy bohatý kraj třeboňský. Duby byly ponejvíce vysázeny na hrázích rybníků, ale nacházejí se zde také samorostlé, staré duby v lesních porostech. V bahnu různých rybníků nalezeny byly zčernalé kameny dubové a zkřemenělé jich části známy jsou z ložisek železitého slepence. Dr. Kar. Rudolph nalezl pylová zrnka dubu v nejspodnějších vrstvách rašelin novoveských a mirochovských v již. Čechách. Proto nelze pochybovati, že duby rostly na Třeboňsku již za doby subarktické a arktické. Na hrázích rybníků jest většinou vysázen dub letní či křemelák (Quercusrobur), dosahující menší výšky, ale značné šířky a mohutné koruny, v lesích tu a tam řídce vyskytuje se jako předrženec dub zimní či drňák (Quercus sessiliflora), jehož štíhlý, vysoký a bezsuký kmen má menší obvod (nejvíce kolem 3m). Duby v poslední době vysazované lze těžko přesně rozeznati; jsou to míšenci obou jmenovaných. Největší množství statných a krásných dubů jest uchováno na hrázi Nových řek a v jich okolí. Nové řeky jsou umělé vodní koryto, které bylo zřízeno rožmberským regentem Jakubem Krčínem z Jelčan v letech 1584 – 1585, by za povodní neohrozila řeka Lužnice rybník Rožmberský. Vycházejí z řeky Lužnice as 7 km jihovýchodně od Třeboně, tekou směrem severním v délce 13,4 km a nedaleko Stráže u samoty Lapice vlévají se do Nežárky. Až na nepatrnou část mají břehy nově regulované. Vody jejich slouží též k plavení vorů a napájení rybníků. Za rozvodnění vystupuje voda z břehů Lužnice a Nových řek, zaplavuje daleko okolní louky, takže kraj podobá se rozsáhlému jezeru. Proto vystavena byla na západní straně toku Nových řek hráze v délce 8,5 km, která chrání okolí před opakujícími se podzimními a jarními záplavami. Okolí Nových řek jest po stránce přírodní nejzachovalejším krajem na Třeboňsku. Již břehy Lužnice, lemované olšemi, vrbami a tvořící četné záhyby s nánosy písku., přispívají k rázu kraje. Množství slepých ramen a tůni zarostlých vodními rostlinami a navštěvovaných vodním ptactvem zpestřuje veliké louky vroubené rozsáhlými lesy. Jesepné nánosy pískové pokrývají ve značné rozloze mohutné keře vrbové, prostoupené krušinou (Frangula alnus), vratičem (Chrysanthemum vulgare) a řimbabou (Chr. parthenium). Vzácně objevuje se zde rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia) a teesdálka (Teesdalianudicaulis). Tůně, jichž břehy zdobeny jsou kosatce žlutým (Iris pseudacorus), zarůstají na okrajích zblochanem vodním (Glyceria aquatica), puškvorcem (Acorus calamus), zevarem (Sparganium erectum, S. simplex), žabníkem (Alisma plantago) a chaluhou vodní (Oenanthe aquatica). Hladinu pokrývá stulík žlutý (Nuphar luteum), zebřatka bahenní (Hotonnia palustris), rdest (Potamogeton natans) a v některých tůních potlačuje vodní mor (Elodea canadensis) ostatní rostliny. Příjemná jest procházka po hrázi Nových řek ve stínu staletých, mohutných dubů. Na západní straně dotýká se hráze les, přecházející ve vlhkých místech v rozsáhlé olšiny, na východní straně protéká lukami řeka, jejíchž tok poznáváme toliko dle olší a vrb jich lemujících. Ač mnoho nejstarších velikánů bylo větrem vyvráceno, přece zbylo ještě dosti svědku z dob, kdy zde žili volně bobři, kteří byli as r. 1725 úplně vystříleni. Duby tyto, z nichž mnohé jsou větrem a bleskem poškozeny, vynikají značnými rozměry. V největším počtu vyskytují se zde stromy obvodu 2-3 m, obvodu kol 4 m dosahuje na 30 dubů, kol 4,50 m 10 dubů, 38 kmenů má v prsné výšce kol 5 m, 5 jedinců 5,50 m a 11 stromů dostupuje v obvodu 6 m (6,50 m, 7,16 m, 7,20 m, 7,70 m). Souvislé staré dubiny jsou z hráze dvě. Na východní straně, před Dlouhým mostem, lemuje větší dubina hráz. V této má většina dubů průměrně od 2-3 m obvodu, řada jich dosahuje 4 m, přes 4 m i více, vzácně překračují 5 m (5,90 m). Mezi duby nacházejí se neveliké tůňky. Některé pokryty jsou úplně okřehkem menším (Lemna minor), v průhledné vodě jiných patrna bývá bublinatka obecná (Utricularia vulgaris). Menší dubina u Bašty sestává z 18 stromů, jichž největší objem činí 4-4,50 m. U hráze stojící dub měří v obvodu 6,30 m. Část hráze směřující od bašty k severu chová nejvíce statných dubů, mezi nimiž roste též několik silných lip (až 5,50 m v obvodu), buků (3 m, 3,70 m), smrků (2,50 m, 2,80 m). I mnohá stará vrba dorůstá zde v obvodu 2,30 – 2,50 m. Před samotou Leštinou rozlévají se vody Nových řek a tvoří t. zv. rybník, jehož okraje zarůstají zblochancem vodním (Glyceria aquatica), orobincem (Typha augustifolia) a rákosem (Phragmites communic). Hladina zdobena jest množstvím květů a listů stulíku žlutého (Nuphar luteum). Dvěma splavy přechází Lužnice v místech, kde děli se v Nové řeky, v t. zv. Starou řeku, která protéká většinou mladšími lesními kulturami a pod obcí Starou Hlinou vtéká do rybníka Rožmberského. Řečiště její není regulováno, tvoří řadu záhybů a hustě lemováno jest vyspělými olšemi a vrbami, tu a tam i většími duby. Rovněž několik slepých ramen z tůní doprovází její tok, v jehož okolí přetrvalo nemnoho mohutných dubů, pravděpodobně samorostlých, několik století. Pod hrází Nových řek, u cesty vedoucí k Dlouhému mostu, rozkládá se olšina s hojnými, nepřístupnými a vrbami obklopenými močály, v nichž rozmáhá se ďáblík bahenní (Calla palustris) a rdesno peprník (Polygonum hydropiper). Statné olše promíšeny jsou smrkem (až 2,70 ,), jedlí, střemchou (Prunus padus), krušinou (Frangulus alnus) a kalinou (Vibrunum opulus). Keře splétají se v neproniknutelnou houštinu. U hráze, pod starými lískovými keři, v celých porostech rozšiřuje se netýkavka (Impatiens nolitantgere), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), šťovík koňský (Rumex hydrolapathum) a kopřiva (Urtica dioica). V křovinách popíná se potměchuť (Solanum dulcamara). též několik dubů letních (3,60 m, 3,90 m, 4,70 m) a jeden dub zimní (2,90 m) jest roztroušeno v tomto zajímavém, pralesu podobném porostu, který jest zanesen na lesním ředitelství v Třeboni jako přírodní památka, ač se nezachovává, jak svědčí řada silných smrkových pařezů. Na okraji olšiny, u jmenované již cesty, jest skupina čtyř drňáků (dva na 3 m, 3,62 m, 3,97) a jednoho křemeláku (5,15 m). v menší míře objevuje se zde mařinka vonná (Asperula odorata), hojně kolem cesty roste hasivka orličí (Pteridium agulinium). V blízké, vysázené mladé dubině řídce vyskytuje se jaterník (Hepatica triloba), lecha jarní (Lathyrus vernus), řepka černá (Phyteuma nigrum) a místy malé ostrůvky tvoří malý, úhledný hvozdík lesní (Dianthus silvaticus). U pravého břehu Staré řeky, mezi jednotou Bouckovnou a Baštou, jest zachován původní porost složený převážně ze starých, krásných borovic (2,50-3,83 m), vysokých, pěkně rostlých smrků (kol 2,30 m v obvodu) s vtroušenou jedlí. Pět mohutných dubů (obvodu 7,70 m, 7,10 m, 6,30 m, 4,40 m, 4,36 m) rozpíná se zde kolem slepého ramene vbíhajícího do porostu a tvořícího řadu tůní a močálů. Přes slepé rameno leží větrem vyvrácené kmeny dvou velikánů. V blízkém smrkovém mlází udržely se tři (4,70 m, 4,70 m, 5,05 m) a u jedné tůně čtyři statné duby (3,20 m, 3,80 m, 5 m, 5,60 m). Druhý z největších obrů na Třeboňsku, dub dosahující obvodu 8,20 m, stojí na levém břehu Staré řeky, nedaleko popsaného porostu u jednoty Bouckovny. Vrchol jest jest z části ulomen a na jižní straně vyhnívá kmen až k vrcholu. Pod Novými řekami jest položeno mezi lesy několik rybníků. Z nich největší Nový vdovec (90 ha), Ženich (83 ha), Starý vdovec (42 ha) a Vyšehrad (34 ha). Hráz na západní straně rybníků Ženicha a Nového vdovce (původně tvořili oba jeden rybník), táhnoucí se od jihu k severu v délce 1,5 km, vroubena jest s obou stran duby různého stáří, z nichž řada dorůstá v obvodu 3 m, šest statnějších měří kol 4 m. Při severní části hráze jest pět nejstarších dubů (4,50 m, 4,90 m, 6 m, 7 m). U bašty, na počátku hráze Starého vdovce, zdvíhá se největší dub na Třeboňsku, který má v objemu 8,50 m. Stáří jeho odhadují na 600 let. Jeho dva sousedi jsou o něco slabší (6 m, 6,75 m). V letech 1584-1590 zřízen byl již jmenovaným rožmberským regentem Jakubem Krčínem z Jelčan rybník Rožmberský. tento jest údolní přehradou řeky Lužnice, která, zeslabena o vody Nových řek, vtéká do něho jak t. zv. Stará řeka. Několik odtoků z rybníka vycházejících spojuje se opět v řeku Lužnici. Katastrální plocha jeho, z níž pravidelně zavodněno jest 489 ha, zaujímá 719 ha. Mohutná hráz jest 2,430 m dlouhá, největší výška její činí 9,8 m, šířka při základně 51 m a šířka hoření plochy 13,5 m. Pod hrází jest moderní elektrárna, za ní sádky a vedle bašty bobří domek, v němž byli před 41 lety chováni poslední bobři v Čechách. Z nejstarších dubů na rožmberské hrázi zbylo málo jedinců, kteří jsou zpravidla poškozeni bleskem a větrem. Na straně obrácené k vodě zůstalo pouze několik velikánů (5,72 m, 5 m, 6,5 m, 6,60 m) od sebe vzdálených, hráz jest zde lemována hustě vysázenými, mladými duby. Na druhé straně hráze, pod níž rozkládá se souvislá mladší dubina, tvoří staré duby 2-3 dosti souvislé řady, ač i zde jest mnoho mladých dubů vysázeno. Toliko jednotlivci dosahují na této straně hráze obvodu 6-6,60 m, statnější měří v obvodu 4,50 m, 5-5,50m; ponejvíce činí jich obvod 3-4 m. Kmen jednoho dvojitého má obvod velikosti 8,10 m. Na východní, nižší části hráze, kde nedosahuje voda ku břehu, jest alej na obou stranách souvislejší, duby však slabší, jen na konci jest několik stromů obvodu kol4 m. Proti hajnici „Smítce“ přerůstají smrkový porost tři statné duby (5,90 m, 4,30 m, 4,25 m). I nejbližší okolí Třeboně zdobeno jest množstvím věkovitých dubů. Rybník Svět, s jehož hráze jest viděti směrem západním na obzoru vystupující Kleť, rozlévá se kolem malého ostrůvku v ploše 200 ha těsně u jižní strany města. Zbudován byl v letech 1571-1573 zmíněným již regentem rožmberským na místě bývalého předměstí, pro jehož obyvatele vystavěno bylo předměstí dnešní. Původně tvořil se sousedním rybníkem Opatovickým společnou vodní plochu o rozloze 360 ha. Na počátku 17. století, poněvadž velikost ta se neosvědčovala, byly rybníky od sebe odděleny a dnes spojeny jsou toliko potrubím. Hráz rybníka Světa nemá již mnoho původních dubů. Vyvrácené kmeny jsou však stále postupně doplňovány. Ze silnějších jsou zde nejvíce duby mající v obvodu kol 2 m, méně kol 3 m a řídké jsou s obvodem kol 4m. Dva největší dostupují obvodu 4,50 m. Rybník Opatovický (vodní plocha 160 ha) jest starší svého souseda. Již r. 1495 byl upevněn a zvětšen rybníkářem a myslivcem Štěpánkem Netolickým. Hráz jeho, s níž jest pěkný pohled směrem jižním až k Novohradským horám, jest bohatší na mohutné duby než hráz rybníka Světa. Nachází se zde celá řada stromů o 3 m obvodu., některé dosahují 4-5 m a pouze několik jednotlivců přestupuje tuto velikost (5,50, 6 m, 6,30 m). Nejsilnější (7 m v obvodu) má nízký, úplně vyhnilý kmen. Okolí rybníka Opatovického jest známé většími dubovými porosty. již s hráze možno viděti souvislou dubinu na jihozápadním břehu t. zv. Vršské doubí. Dosud stojí zde 47 statných dubů, z nichž nejmenší měří v obvodu kol 3 m. Ojedinělé jsou kol 4 m. Mezi rybníkem a obcí Branou jest veliká dubina, t. zv. Oborské doubí (rozsáhlejší než Vršské doubí), jehož některé duby přesahují v obvodu 4 m, dosahují 5 m, řidčeji více (5,50 m). Nedaleko Pratru, výletního místa třeboňského, u rybníka Kaprového zrcadlí se ve vodě dva zachované duby (4,60 m, 5,47 m), u blízké hájovny stojí tři (4,30 m, 4 m, 3 m) a na břehu Zlaté stoky vypíná se mohutný, zdravý velikán (5,74 m) vedle silné borovice (2,55 m). Severovýchodně od rybníka Opatovického táhne se hráz bývalého rybníka „Hrádečku“,který byl na konci 18. století zrušen, poněvadž zamezoval odvodnění zámeckého revíru. Jméno rybníka hráz podržela. Hojné duby, většinou obvodu 2 m, tvoří s obou stran stinnou alej, mnoho jich však má v obvodu 3-4 m, některé 4,50-4,80 m. Na východní straně aleje dotýkají se hráze lesnaté porosty, na západní straně k městu obrácené, veliké t. zv. „Mokré louky“, bývalé to rašeliny. Také Zlatá stoka, tekoucí pod rybníkem Opatovickým a podél východní části Třeboně mezi břehy hustě porostlými olšemi (2-2,25 m) a vrbami (až 2,50 m), jest doprovázena několika většími duby (3-4,25 m). Západně od Třeboně, mezi dvory Vranínem a Dvorci, nachází se menší počet statnějších dubů (3-3,70-4,50 m) na hrázích malých rybníků. U dvora Vranína stával obrovský dub , který byl pravděpodobně téhož stáří jako nejsilnější dub Třeboňska na hrázi rybníka Starého vdovce (8,50 m). Před několika lety byl poražen, poněvadž prý ohrožoval silnici. Staré duny na hrázích jmenovaných rybníků a na hrázi Nových řek byly již za správy švarcenberské považovány za přírodní památky a proto chráněny. Rovněž popsané lesní porosty a výstavky dubové byly zvláště obhospodařovány z důvodu krajinářských. Dnešní správa státní zajisté také zachová tento skvost z říše rostlinné.
AMBROŽ J. (1926): Staré duby na Třeboňsku. – Krása našeho domova, Praha, 18: 117 – 121.
Stránka načítá...