Obvod: 544
Výška:
Lípa srdčitá roste na kopci 1,25 km severně od Staňkova, za lomem v louce 100 m vlevo od asfaltky s modrou turistickou značkou, 220 m od památného buku lesního, který roste naproti přes cestu.
Lípa má dutý kmen s úzkou zacelující se štěrbinou z jihovýchodní strany. Z kmene vybíhá nízko na jihozápad silná větev. Výmladky na kmeni a v jeho okolí jsou čerstvě ořezané. Lípa má rozložitou kulovou korunu, na mnoha místech s trsy jmelí. Na kmeni je štítek „Strom chráněný státem“ bez čísla a starý smaltovaný štítek „Chráněno Státním památkovým úřadem v Praze“. Stáří stromu je odhadováno na 200 let.
O oblasti
Na návrší mezi rybníkem Staňkovským a dnes zrušeným rybníkem Maluškovem ležely pozemky staňkovských sedláků. Lípa stála po staletí u cesty, která je patrná už na mapách z 18. století a vedla dále přes hluboké hraniční lesy Markétského polesí až na Peršlák.
Staňkovský rybník, šestý největší v České republice, vznikl přehrazením Koštěnického potoka v hlubokém údolí. Jako údolní nádrž má rybník pouze 170 metrů dlouhou hráz, ale zato až 15 metrů vysokou a je nejhlubším rybníkem u nás vůbec. Hloubka dosahuje až 10 metrů. K chovu ryb se ale nehodí. Rybník stavěl v letech 1551 až 1556 Mikuláš Ruthard z Malešova, a protože zároveň na sousedním jindřichohradeckém panství na stejném potoce vznikal rybník dnes zvaný Kačležský, začalo se jim v době stavby říkat Sousedé. Později se Staňkovskému říkalo Velký rybník bystřický. To zase od toho, že Staňkov náležel k panství Nová Bystřice. Název Staňkovský je možné odvozovat od mlýna, který ležel v těchto místech na Koštěnickém potoce již před založením rybníka a dal také název pozdější vsi. Obec Staňkov se totiž připomíná až v 17. století. Roku 1748 žilo ve Staňkově 5 sedláků a 16 chalupníků. Lidé se zde živili spíše těžbou dřeva, kamene nebo rašeliny či výrobou kolomazi než zemědělstvím. Po vzniku samostatné republiky objevili okolí Staňkova trampové a skauti, bylo zde velké tábořiště organizace YMCA a postupně si zde prázdninoví hosté vystavěli řadu chat. Vše skončilo po druhé světové válce. Pásmo ochrany státní hranice začínalo hned na kraji vsi, takže rekreační výstavba a tábořiště byly zbourány a Staňkov se stal tichou pohraniční obcí. Teprve v 60. letech se hranice posunula dále a bylo částečně možné s pohraničníky za zády obnovit tábornickou tradici. Dnes je Staňkov opět oblíbenou rekreační oblastí.