Obvod: 689
Výška: 17
Památný dub letní roste na vzdušné straně hráze rybníka Velké Stavidlo, cca 20 m jižně od mostu přes Zlatou Stoku. Nalezneme jej, pokud ze silnice Třeboň – Branná odbočíme u Obory doleva po panelové cestě kolem rybníků (od Obory cca 0,5 km). Vede zde i modrá a zelená turistická značka a cyklistická naučná stezka Okolo Třeboně. Naštěstí je svou mohutností nepřehlédnutelný. Pozor, v některých turistických mapách je vyznačen značně nepřesně.
Strom má ze strany od Zlaté stoky mohutné kořenové náběhy, na nichž místy rostou dřevokazné houby. Silný kmen je dutý. Ve 2,5 m je z jihovýchodní strany po vylomené velké větvi malý otvor do centrální dutiny. Pod ním je místo bez kůry s požerky tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo, zvláště chráněného druhu hmyzu, jehož larvy vyžírají jako prst silné oválné chodby až do dřeva). Ve 3 m odbočuje na západ silná větev tvořící západní část koruny. Dále z kmene odbočují 2 suché větve, ze severu je odlomená větev a opět otvor do dutiny. Vrchol stromu je ulomený, v horní partii jsou jen 3 větší živé větve. Stáří stromu je odhadnuto na 300 let. Před vjezdem na mostek přes Zlatou stoku stávala také velká borovice, ze které dnes zbyl již jen pařez.
Rybník Velké Stavidlo, dříve Stavidla, sdílel osudy s nedalekým hospodářským dvorem Obora, který si na svých pozemcích zřídil třeboňský augustiniánský klášter v blízkosti klášterního Opatovického mlýna. Proto se Oboře zpočátku říkalo Mlýnský dvůr. Vznik rybníka nelze blíže datovat, avšak v majetku kláštera byl bezpečně již před jeho prvním zrušením v roce 1566 – existoval tedy již před rybničním stavebním „boomem“, který rozpoutali na Třeboňsku rybníkáři Mikuláš Rutard z Malešova a Jakub Krčín z Jelčan. V době zrušení třeboňské augustiniánské řeholní kanonie (1785) měli augustiniáni v péči více než 40 rybníků a některé z nich i sami zakládali. Rybník Stavidla poté potkal osud mnoha mělkých menších rybníků – roku 1832 byl vypuštěn a měl najít využití jako pole, nebo alespoň jako pastvina. Rybniční půda na Třeboňsku se ale ukázala nevalnou. Teprve díky ožívajícímu zájmu o rybníkářství – v éře Josefa Šusty – kdy se potvrdil užitek menších mělkých rybníků v chovném proces kapra, se Velké Stavidlo spolu s dalšími rybníky dočkalo svého opětovného napuštění.
O oblasti
Opatovice – Dnes jméno této zaniklé vsi nese pouze rybník a mlýn pod jeho hrází, ovšem osada to byla velmi stará, zřejmě ze 13. století. Jak už jméno napovídá, jejím prvním vlastníkem byla církev – z širších souvislostí lze předpokládat, že to byl dolnorakouský klášter Světlá (Zwettl). V pramenech je o Opatovicích zmínka poprvé v roce 1367. Dávná kupní smlouva mezi Rožmberky a třeboňským měšťanem Merklem Lenderem již v tom roce dokládá existenci mlýna, hospodářského dvora a také skupiny rybníků. Prostor vhodný k založení dalších rybníků neunikl na počátku 16. století rybníkáři Štěpánkovi Netolickému. V letech 1510-1514 vystavěl Opatovický rybník, jehož vody zalily původní menší rybníky a zřejmě i podstatnou část vsi, protože zprávy o ní v polovině 16. století utichají. Štěpánek také přeložil tok daleko staršího umělého kanálu, který přiváděl vodu z Lužnice na Opatovický mlýn, tzv. Strouhu a jeho prodloužením vybudoval věhlasnou Zlatou stoku. Od roku 1376 až po zrušení v roce 1785 náležely Opatovice třeboňské augustiniánské řeholní kanonii. Malou avšak důležitou epizodou, bylo období 1566-1635, kdy majetek Rožmberky zrušeného kláštera náležel k panství Třeboň a sdílel jeho osudy. V této době byl rybníkářem Jakubem Krčínem z Jelčan rozšířen Opatovický rybník. Obnovené hospodaření třeboňských Augustiniánů v roce 1785 ukončily josefínské reformy. Třeboňská kanonie byla zrušena a majetek od Náboženského fondu zakoupil Jan Nepomuk ze Schwarzenberku, aby jej připojil k svému panství Třeboň. Opatovický mlýn byl roku 1788 prodán do emfyteutické držby a na Mlýnském dvoře hospodařil schwarzenberský velkostatek až do 1. pozemkové reformy po vzniku Československé republiky.