Obvod: 707
Výška: 31
Novořecká hráz se táhne v délce asi šesti kilometrů od tzv. Rozvodí (rozvodí Staré a Nové řeky) k silničnímu mostu mezi Starou Hlínou a Stříbřecem a za silnicí ještě pokračuje směrem k Mláce. Na hrázi a v jejím blízkém okolí můžeme obdivovat nejvíce velkých dubů Třeboňska. Projít nebo projet na kole alespoň část hráze je pěkným výletem. Po hrázi vede červená turistická značka. V aleji na hrázi bylo v roce 1982 vybráno 96 dubů letních (Quercus robur), které jsou chráněny státem. Věk těchto stromů je odhadován na 200 – 400 let.
Hráz je krásná především jako celek tím, jak je začleněna do okolní krajiny. Asi 2 km od Stříbřeckého mostu, jdeme-li od silnice proti proudu, mineme mnoho pětimetrových i větších dubů. Poté upoutá naši pozornost mohutný, již rozpadající se dub, rostoucí na koruně hráze při jejím vnějším okraji. Má mohutné kořenové náběhy. Jeho silný kmen s obvodem 681 cm se asi 4 m vysoko dělil na tři části. Po větvi, která rostla od cesty, zbyla dutina. Kmen je částečně bez kůry. Poslední olámaná větev byla v roce 2004 ještě živá, nyní je strom odumřelý.
Za ohybem hráze, mezi největším zdejším dubem pod označením 48/59 a baštou neujde pozornosti veliká lípa bizarního tvaru. Je to srostlice více kmenů, ze severu při patě roste další malý kmen. Shora od cesty jsou výrazné kořenové náběhy. Ve dvou metrech se kmen dělí na dva kmeny a ve třech metrech se větší severní kmen opět dělí. Ze severu je dole otvor – stěží lze prolézt dovnitř. Uvnitř je lípa zcela dutá, tři komíny vedou nahoru do každého z kmenů, nahoře jsou malé otvory. Lípa kupodivu není státem chráněná, neboť nebyla vyhlášena jako součást skupiny.
Z rozcestí u Dlouhého mostu projdeme po zelené značce kolem několika dalších dubů až na Rozvodí. Rozvodí je nedaleko silnice z Třeboně na Suchdol nad Lužnicí a Halámky. Z parkoviště u této silnice je možné po zelené značce dojít na Rozvodí a Novořeckou hráz si projít obráceně.
Předpokládá se, že jen několik nejstarších dubů by mohlo pocházet i z doby výstavby hráze.
Přilehlé rezervace Novořecké močály, Stará řeka a Meandry Lužnice jsou z přírodovědného hlediska velice významné. Jsou jádrovou oblastí chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko.
O oblasti
Nová řeka
Rybník Rožmberk je bezesporu vrcholem rybníkářského díla Jakuba Krčína z Jelčan. Když se pouštěl do stavby největšího rybníku, věděl už ze zkušenosti velmi dobře, že nemůže Lužnici jen tak postavit do cesty hráz. Lužnice má velké povodí a silné deště v Novohradských horách znamenají, že do tří dnů teče korytem obrovské množství vody. Aby ochránil stavbu před náhlými záplavami, dal vybudovat v letech 1584-1590 odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející na Rožmberk z Lužnice a 14 km dlouhým kanálem ji svést do Nežárky. Zřejmě už tehdy věděl, že povodně na Lužnici a na Nežárce nepřichází současně, takže vybudoval stoku schopnou odvést cca 1/3 průtoku stoleté povodně –cca 60 m3/sec. Nová řeka Lužnice v prostoru tzv. Rozvodí. Zatímco levý (západní) břeh je zpevněn hrází, pravý břeh slouží k rozlití nadbytečné vody do tzv. novořeckých močálů – ty umožnily obrovskou retenční schopnost Nové řeky. Při vysokém stavu vody zde Nová řeka vytvářela „rybník“, někdy označovaný jako Novořecký, jindy Dlouhohrázský. Hráz byla nutná, aby se vodě zabránilo prorazit si cestu do rybníka Vdovce (jeho původní plochu dnes zaujímají rybníky Vitmanovské soustavy) a dále do Rožmberka. Díky hrázi lze odtok regulovat Splavem a několika výpustěmi. Hráz byla podle zvyklosti osazována duby, aby lépe držela. V listopadu 1585 voda z Nové řeky poprvé vtekla do Nežárky a jak Krčín přiznal v dopise Petru Vokovi z Rožmberka: „mnohé šediny mu přidala“. Novou řeku definitivně dokončil hradecký hejtman a rybníkář Jan Zelendar z Prošovic až po dokončení Rožmberka a odchodu Krčína z rožmberských služeb. Roku 1857 byla Nová řeka prohlášena soukromým majetkem třeboňského panství, a od r. 1866 kdy byl postaven samočinný jehlový jez na mláckém mlýně, po ní bylo také plaveno dříví v režii panství. Novořecký systém je důmyslný, přesto v minulosti několikrát náporům vody povolil. Žádná navážená hráz nevydrží, když hladina vody sahá až k její koruně. Tak se roku 1670 protrhla u jednoty Leština, v létě roku 1730 se za náhlé velké vody z Rakouska voda přelila přes hráz a ta se na dvou místech u jednoty Bernard zbortila, za velké povodně 1890 se hráz protrhla dokonce na čtyřech místech. Poté, co se historie opakovala i v roce 2002, bylo těleso hráze v celé délce zpevněno larzenovou stěnou.