Obvod: 487
O oblasti
Rybník Dvořiště je čtvrtým největším rybníkem u nás a patří také mezi nejstarší rybníky. Existoval již před rokem 1367, kdy byl rozšiřován Ješkem z Kosovy Hory, na jehož lomnickém panství se tehdy nacházel. Jméno má po vsi s tvrzí, kterou svými vodami zatopil. Rybník má ojedinělou výpust, vylámanou do skalního prahu, který tvořil přirozený základ hráze. Dvořiště upravoval roku 1582 Jakub Krčín a jak bylo jeho zvykem, také mu dal nové jméno – Věrný. Bohužel jméno se neujalo. V jižní části hráze a pod hrází rostou, poněkud přidušené chatovou osadou a okolním mladším porostem, velmi pěkné duby letní. Pod nimi vede stará cesta úzkým pruhem mezi Dvořištěm a rybníkem Koclířovem směrem k Dolním Slověnicím. Na chvíli postůj pod starými větvemi s hlavou zakloněnou a křečovité stříšky víkendových domků zmizí. Teď je pravá chvíle prozradit, že právě touto cestou se 9. listopadu v roce 1618 probíjely skupinky císařských vojáků generála Buquoye, když byly nedaleko Lomnice nad Lužnicí napadeny vojskem českých stavů. Na úzkém proužku země nešlo o velkou polní bitvu, ale spíše o krutou a krvavou šarvátku o každý mostek, každý kousek hráze. Ke konečnému střetnutí došlo až na vršku u Dolních Slověnic. Co do počtu padlých zvítězilo stavovské vojsko, generál Buquoy se stáhl do Českých Budějovic a té epizodě třicetileté války dala historie název Bitva u Lomnice. Válečné historii není ještě dost. Vedle výpusti rybníka je ojedinělý pozůstatek lehkého vojenského opevnění z roku 1937 – tzv. řopík typu D (s jednou střílnou) stavěný firmou Smrž z Třeboně. Roztomilý název řopík vznikl podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které výstavbu obranných linií řídilo. Dvořišťský řopík náležel do obranné linie Vltavská čára, která směřovala od Prahy podél Vltavy na jih, u Hluboké nad Vltavou pak kolmo odbočovala přes Velechvín a rybník Dvořiště dále na východ a stáčela se k Jindřichovu Hradci. Linie byla budována za dohledu armády místními stavebními firmami podle přesně stanovených postupů. Jednotlivé typy řopíků Ředitelství vybíralo s ohledem na umístění v terénu. V důsledku kapitulace československé armády tento důmyslný obranný systém nebyl nikdy použit v boji a ještě za okupace Československa byla většina pevnůstek zničena. Lze si domyslet, že tento řopík se nikdo odstřelit nepokoušel, přece jen bourat kvůli tomu hráz…