Obvod: 534
Výška: 18
Mezi Třeboní a Lomnicí nad Lužnicí se rozkládá pozoruhodný rybník Velký Tisý. Ve stromořadí na jeho hrázi roste několik mohutných dubů letních (Quercus robur). Štěpánka Netolického ale nejspíše nepamatují, bude to již nejméně druhá generace stromů. Jdeme-li od západu (je zde dvůr Šaloun a sádky), zaujme nedaleko počátku hráze na návodní straně rostoucí dub s dvěma mohutnými větvemi, odbočujícími nad rybník. Kmen pokračuje přímo nahoru, v 7 m se dál dělí. Obvod má 535 cm, výška stromu je 17,5 m.
Dále na hrázi rostou duby, které už nedosahují takových rozměrů, ale některé zaujmou svým bizarním vzhledem. Mohutný je také dub na vnějším svahu hráze, cca 60 m východně od násypky. Měří v obvodu 560 cm, v 1,5 metru jsou na kmeni na severozápad boule, v 3,5 metru boule a závaly po prvním patře větví, v 8 metrech větvení – většinou suché větve, jen dvojící se terminál a jedna větev živá.
Při procházce kolem Tisého můžeme při troše štěstí vidět i nějaké vzácnější ptáky (orel mořský, luňák hnědý, volavka bílá, kvakoš noční, různé druhy kachen apod.). Jsou pro ně důležité zejména rozsáhlé rákosiny. Rybníky jsou významnou zastávkou pro tažné ptáky na jejich cestě do zimovišť a zpět. Velký Tisý spolu s Malým Tisým a přilehlými mokřady jsou národní přírodní rezervací.
O oblasti
Rybník Velký Tisý, by se zřejmě měl jmenovat spíše Velké Tisí, protože zřejmě vznikl v lokalitě výskytu tisového porostu. Rybník začal v roce 1502 vyměřovat královský porybný Kunátem Dobřenským z Dobřenic pozvaným se Rožmberky. Na svou dobu velmi vytížený muž dostal k ruce mladého rožmberského myslivce Štěpánka Netolického. Mladík se všemu naučil, jako měřič se osvědčil a vybaven výhodou znalosti místních poměrů a krajiny se stal Rožmberkům velmi platným rybníkářem. Velký Tisý už dostavěl sám a po něm další desítky rybníků, které stavěl pro Rožmberky i jiné „zákazníky“ až do své smrti roku 1538.
Pod hrází rybníka je objekt Sádek Šaloun. Původní hospodářský dvůr zvaný Haškovský zde měli Rožmberkové dávno před před stavbou Velkého Tisého, připomíná se už v roce 1435. Šaloun se mu začalo říkat podle rožmberského vodního hajného, který zde sloužil ve 30. letech 16. století. Za třicetileté války dvůr získal odměnou za dobré služby od majitele třeboňského panství císaře Ferdinanda III. dlouholetý třeboňský hejtman Jan z Eckersdorfu a Schwarzenberkové od něj zvelebený statek později odkoupili. V roce 1776 byl dvůr kompletně znovu vystavěn. Schwarzenberkové dvůr využívali jako ovčín. Pěstování ovcí bylo úspěšné a spolu s chovem ryb a výrobou piva tvořilo hlavní podíl na výnosech z třeboňského panství. Za dobu jejich vlády se počet ovcí chovaných v okolních ovčínech zvýšil desetinásobně.