Park jako přírodně krajinotvorný útvar navazuje svou koncepci na rozsáhlé území záměrně upravované krajiny Třeboňska. Rozkládá se na jižním břehu rybníka Svět, jeho plochu vymezuje rybník Svět, silnice Třeboň – Domanín a přístupová cesta k domanínskému hřbitovu.
Nachází se 1 km jihojihozápadně od centra Třeboně, za rybníkem Svět. Park je přibližně kruhového tvaru, napříč je veliký 0,5 km. Park je zajímavý nejen krajinotvorně,ale také dendrologicky.
Takovou zajímavostí je zde borovice tuhá (Pinus rigida), která roste na západním konci parku u cesty ke kostelíku sv. Jiljí. Stávala u ní barokní socha Anděla strážce, která sem byla přemístěna od památné lípy u Opatovického mlýna v roce 1985 a nyní se nachází v areálu Opatovického mlýna.
O oblasti
Schwarzenberská hrobka, dnes zcela ukrytá v závojích listí a jehličí statných stromů je jistě naplněním romantické představy stavitelů. Je téměř neuvěřitelné, že před 150 lety byla v těchto místech jen zemědělská půda a poslední cesta zemřelých z rodiny Schwarzenberků vedla po hrázi Světa, a pak mezi poli až ke kostelíku sv. Jiljí, který dnes stojí skrytý mezi stromy stejně jako hrobka, na zápaním konci parku. Zde se příslušníci schwarzenberské rodiny (hlubocké větve) pohřbívali od roku 1784. Jenže prostory kostelíku přestávaly stačit a nevyhovující byly i z hygienického hlediska.
Jan Adolf II. ale zejména jeho manželka Eleonora se při návštěvě Anglie zcela zhlédli ve stylu anglických šlechtických sídel. Přivezli si odtud množství literatury a pustili se do nákladné přestavby zámku Hluboká. Přes nemálo starostí se zdlouhavou přestavbou zámku, se také vrátili k myšlence vybudovat novou rodovou hrobku. Již v roce 1852 vznikl první návrh na nové pohřebiště, který se výrazně odlišoval od hlubocké novogotiky. Měl předobraz v slavném Campo Santo v Pise a celá stavba kostelíka s postranními ambity a čtvercovým dvorem měla spíše charakter románský s prvky renesance. Tento návrh byl schválen, a tak se začal budoval okolní park. Roku 1858 nařídil kníže lesnímu úřadu obstarat celkem 450 smrků, 225 dubů, 110 buků a 115 bříz pro osázení parku. Jenže v únoru 1859 byly zastaveny stavební práce na hrobce, když se ukázalo, že rozpočet na stavbu 115 tis. zlatých je moc v situaci, kdy se ještě stavělo na Hluboké.
Skutečným podnětem k zahájení stavebních prací se však stalo až úmrtí kněžny Eleonory v roce 1873. Projekt vídeňského architekta Friedricha von Schmidta byl několikrát předělán a za autora výsledného projektu v duchu novogotiky, lze považovat schwarzenberského stavitele Damase Deworetzkého.
Park navrhl schwarzenberský zahradník Rudolf Wácha. Z Hluboké a Netolic nechal r. 1875 přivézt 600 sazenic buků, 400 habrů a 1000 dubů. Hrobka byla dokončena a vysvěcena roku 1877 kardinálem Bedřichem ze Schwarzenberku. Bylo spočteno, že její stavby stála 260 tisíc zlatých a dalších téměř 26 tisíc zlatých bylo vynaloženo na parkovou úpravu okolí. To je více než dvojnásobek sumy, které se Jan Adolf v roce 1859 zalekl. Obdivu se prý ale od knížete stavba nedočkala ani poté. Jan Adolf II., projíždějící kolem ní s rybníkářem Josefem Šustou na její adresu zabručel: „Ein gotische Heuschober!“ tedy „Gotická kupka sena“.