Obvod: 596
Výška: 29
Lípa roste u pravého okraje silnice z Třeboně do Branné (za svodidlem), u místa, kde silnici podtéká Zlatá stoka. Asi 50 m východně od Opatovického mlýna.
Je to lípa srdčitá (Tilia cordata) – památný strom . Na silném kmeni jsou četné boule – kůrou zacelené jizvy po v minulosti odpadlých větvích. Ve 3 m odbočují silné větve na sever a severozápad. Kmen se cca v 5 m dělí do veliké košaté koruny, tvořené silnými větvemi, jen nad silnicí jsou některé větve ořezané. Při patě stromu jsou výmladky. Na kmeni jsou připevněny 2 zelené štítky „Strom chráněný státem“ a spodní se špatně čitelným číslem (mělo by být 41 55). Stáří stromu je odhadován na 200 let.
V Komenského sadech v Třeboni, v místě zvaném Parkány byla vysazena v r. 2004 lípa srdčitá (Tilia cordata), která byla namnožena z této památné lípy u Opatovického mlýna. Byla vypěstovaná Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice.
Památná lípa stíní místo při silnici, kde socha Anděla strážce připomínala nešťastné úmrtí třeboňského augustiniána Ferdinanda Glocka 12. února 1721. Nešťastný Glock pospíchal ráno po mši zaopatřit umírajícího do Hrachovišť a cestou mezi sádkami u Opatovického mlýna se mu splašil kůň poté, co ze strouhy vyletěl černý pták. Kočár se převrátil, Glock vypadl a zlomil si vaz. Bylo mu pouhých 35 let. Barokní Anděl strážce byla vysvěcen třeboňským opatem Vojtěchem Prechtlem na svátek Nanebevzetí Panny Marie 16. srpna 1726 a lze předpokládat, že zároveň byla vysazena lípa, popřípadě podle zvyklosti lípy dvě – z každé strany jedna. V roce 1985 byla při úpravě vozovky a zasazení svodidel odstraněna a později umístěna v parku u schwarzenberské hrobky. V současnosti se nachází u nedalekého Opatovického mlýna v areálu Akademie Věd České republiky.
O oblasti
Opatovický mlýn – Již v roce 1367 se ve vsi Opatovicích připomíná mlýn. Přesto lze předpokládat, že je ještě mnohem starší. Umělý vodní kanál, který k němu přiváděl vodu z Lužnice, zřejmě pochází ještě z doby, kdy okolní pozemky náležely dolnorakouskému klášteru Světlá (Zwettl). Církev prostě tehdy byla nositelem technického pokroku. Od roku 1376 až po zrušení v roce 1785 patřil Opatovický mlýn spolu s hospodářským dvorem, označovaným jako Mlýnský dvůr (Mühlhof, později Obora) třeboňské augustiniánské řeholní kanonii. Když byl klášter v roce 1566 zrušen pro nedobré hospodaření i „pokleslé mravy“ kanovníků a pokus povolat do Třeboně jezuity nevyšel, připadly klášterní statky zpět jeho zakladatelům – Rožmberkům. V letech 1568 a 1579 byly nově od základů vystavěny mlýn s pilou v Opatovicích i Mlýnský dvůr. Opatovický mlýn Krčín přestavěl na jeden z největších mlýnů v Čechách; mlýn měl v roce 1590 15 moučných kol, 2 pily, 5 stoup, olejnu a valchu. Jenže za třicetileté války byl při obléhání císařskými vojsky do základů vypálen. V roce 1631 byla tehdejším držitelem panství císařem Ferdinandem II. obnovena třeboňská řeholní kanonie a Augustiniáni dostali svůj majetek nazpět včetně mezitím obnoveného mlýna. V roce 1708 byl mlýn klášterem nově vystavěný, již roku 1727 vyhořel a po jeho obnovení využívali třeboňští opati mlýn také jako letní byt s reprezentativní kaplí. Po zrušení třeboňského kláštera (1785) koupil mlýn spolu s dalšími nemovitostmi a pozemky Jan Nepomuk ze Schwarzenberku a o tři roky později ho prodal do emfyteutické držby mlynáři Václavu Volfovi; od roku 1810 držel mlýn jeho stejnojmenný syn. O šest let později však zemřel a na mlýn se k Volfově vdově přiženil Václav Březský. Rodina Březským, později s přídomkem z Birkenfelsu, hospodařila na mlýně až do postátnění po 2. světové válce. Od roku 1962 sídlí v adaptované budově bývalého mlýna Mikrobiologický ústav Akademie Věd České republiky.