Lípy malolisté rostou ve dvojici jižně od návsi v místě zvaném „u křížku“. V kronice obce Lužnice není žádný záznam o sázení těchto stromů, ze kterého by se dalo určit jejich stáří, ale vzhledem k letopočtu 1898 vytesaném na podstavci kříže, jenž je mezi oběma lípami umístěn, lze usuzovat, že k jejich zasazení došlo současně (případně v nejbližším vhodném vegetačním období) s instalováním této sakrální stavby.
O oblasti
Obec Lužnice se připomíná již v roce 1371. Náležela k lomnickému zboží, patřila tedy v nejstarších dobách rodu pánů z Landštejna. Od roku 1381 vlastnili Lomnici čeští králové. Nejprve Václav IV. a poté Zikmund I. Když Lomnici dobyli husité, obsadili i okolní vsi včetně Lužnice. Českým králům už se lomnické zboží po husitských válkách nevrátilo, ale bylo připojeno k rožmberskému třeboňskému panství. Za vlády Švamberků, během českém stavovském povstání utrpěla Lužnice velké škody, byla z větší části vypálena a popelem lehl i původní lužnický mlýn, který zřejmě stál v místech dnešního železobetonového mostu přes Lužnici. Po krátké epizodě kdy třeboňskému panství vládli Habsburkové, se majiteli v roce 1660 stali Schwarzenberkové. K pamětihodnostem patří kaple z roku 1875, postavená na místě původní dřevěné kaple sv. Jana Nepomuckého. V roce 1890 Lužnici citelně postihla velká, osm týdnů trvající povodeň. Obrovské jezero zaplnilo celý prostor od Lužnice až ke Kleci – vznikl tak na krátkou chvíli Krčínův rybník Potěšil v celé své původní velikosti. Velká voda zatopila domy u řeky a na loukách ve dně bývalého rybníku Potěšil nechala až metr vysoké nánosy písku.
Železný kříž na kamenném podstavci nechala zde vztyčit obec. Nestalo se tak náhodou či bezúčelně. V těchto místech končila nejstarší zástavba kolem návesního prostoru a ze svědectví pamětníků je známo, že dlouhou řadu desetiletí (až do ukončení vypravování pohřbů „z domu smutku“) se před ním konalo – po zádušní mši svaté v místní kapli – poslední zastavení pohřebního průvodu v obci před cestou na hřbitov v Třeboni. Před křížem se s nebožtíkem jménem pozůstalých a přátel loučili kostelní zpěváci, kteří vedli o den dříve tzv. večerní modlení v domě zesnulého a při pohřbu spolu s knězem i pohřební obřady. (z kroniky obce Lužnice)