Dub letní (Quercus robur)
English Oak/Stiel-Eiche
Evropské duby letní jsou všestranné stromy, které si po právu zasloužily úctu, kterou jim lidé mnoha kultur prokazovali. Šumění posvátných dubů sdělovalo božská sdělení už ve starověkém Řecku, klaněli se jim Kletové, Germáni i Slované. Křesťanští světci i poustevníci hledali ochranu jejich vykotlaných kmenů.
Dlouhověký dub letní s charakteristicky „uzlovitými“ větvemi dorůstá výšky až 40 metrů. Největší dub letní v ČR, který roste v Náměšti nad Oslavou má obvod kmene 1003 cm. Daří se mu v nížinách a na vápenité půdě, kde vytváří lesy tzv. doubravy, jeho kořenový systém ale velmi dobře prospívá i v zamokřených oblastech, kde může působit jako dobrý zpevňující prvek pro hráze a břehy. Oproti dubu zimnímu má rozložitější korunu a jeho listy mají krátký řapík (jednoduchá pomůcka – list dubu letního má „krátké kalhoty“). Duby poskytovaly odpradávna obživu zvěři ( a v horších letech) i lidem. Žalud je hodnotným zdrojem energie, je však třeba vyloupané jádro louhovat, aby ztratilo trpkou chuť. Pražením lze připravit výbornou náhražku kávy – žaludovku. Dubové dřevo je samo o sobě pojem – tvrdé, pevné, dobře štípatelné, trvanlivé a ve vodě prakticky nesmrtelné. Celý strom obsahuje trvanlivé barvivo hnědého odstínu. Toho nejlépe využívá tzv. duběnkový inkoust, připravovaný smícháním zelené skalice a rozemletých suchých duběnek – kulovitých hálek vytvořených z pletiva dubového listu pro larvičky žlabatky dubové.