Obvod: 562
Výška: 24
Karštejn je místo v lesích, s hrází bývalého stejnojmenného rybníka, nacházející se na pravém břehu řeky Nežárky. Na toto místo se dostaneme nejlépe na kole po značené cyklotrase z Jemčiny přes Cikar. Nebo po žluté turistické značce z Jemčiny přes Evženovo údolí.
Největší karštejnský chráněný dub letní na hrázi Malého Závistivého rybníka má vysoký, dole rovný kmen, ve střední části s pahýly a s otvory po větvích. Nahoře je jedna kosterní větev a shluk větví na vrcholu, strom je vysoký 24 m. Na podzim roku 2005 byl proveden ořez. Věk stromu je odhadnut na 250 let.
O oblasti
Rybníku Karlštejn místní neřeknou jinak než Karštejn, nebo dokonce Kařtejn. Byl první stavbou jindřichohradeckého hejtmana pánů z Hradce jménem Šťastný z Pleší. Karštejn patří mezi rybníky, jejichž jména se vybírala na připomínku významného úřadu, který obdržel jeho majitel nebo stavitel. Tehdejší majitel panství Jáchym z Hradce zastával do roku 1553 úřad karlštejnského purkrabí a to byl jeden z deseti neváženějších úřadů v zemi. Kdyby rybník vznikl později, mohl by se jmenovat Kancléř, neboť Jáchym roku 1554 „povýšil“ a stal se nevyšším kancléřem českého království.
Pro naplnění rybníka vznikla v lese celá síť stok, jenže voda neustále prosakovala. Hráz byla osázena duby, ale situace se nelepšila. O sto let později ke Karštejnu v urbáři panství poznamenali, že neudrží vodu, a proto se nenasazuje na tři léta jako jiné, ale pouze na rok. Nakonec byla v polovině 19. století hráz prokopána a rybniční dno zalesněno.
Vedle Malého Závistivého rybníka (jihovýchodní břeh) leží Lesní dvůr Karštejn, původně zřejmě bašta patřící ke zrušenému rybníku Karlštejn, později přestavěna jako černínský hospodářský dvůr a nakonec od 20-tých let minulého století fungující jako myslivna v majetku Státních lesů. Na druhé straně Malého Závistivého rybníka (severozápadní břeh) se nachazí Karštejnská bašta kde později bydlel baštýř, který se staral o rybníky Karštejn, Malý a Velký Závistivý a další rybníky v okolí.
Zajímavostí je, že pod hrází Závistivých bývala skelná huť. Ve stejném roce, kdy Marie Terezie nastoupila na rakouský trůn (roku 1740), zůstalo v karštejnských lesích po velké vichřici množství popadaných stromů, se kterými si bylo třeba poradit. Přírodní katastrofa inspirovala majitele k založení skelné huti, aby se dřevo spotřebovalo přímo na místě, pro sklářskou pec. O 15 let později, ale nájemce sklárny Adam Hilgert oznamuje, že se huti nedaří, protože není odbyt pro její výrobky. Hilgert brzy poté zemřel a sklárna do dvou let zcela zanikla. Protože sklářská huť vyžadovala stavbu vodního mlýna pod hrází Velkého Zavistivého rybníka, byl následně po zaniknutí skelné hutě mlýn využit k výrobě štípaných šindelů. Odtud jeho současné jméno Šindelka. Když byla i výroba dřevěných šindelů zastavena, mlýn ještě nějakou dobu fungoval jako klasický mlýn a byla u něho i malá vodní elektrárna zásobující elektřinou Lesní dvůr Karštejn a okolní nemovitosti.
Z historie
Po zřízení tajné sovětské raketové základny na zámku Jemčina v 60. letech minulého století byla postupně celá oblast kolem rybníku Karlštejn, Malý a Velký Závistivý vylidněna, vodní elektrárna zrušena a samostatný systém výroby a rozvodu elektřiny zanikl vyrváním sloupu rozvodného systému. Celá oblast se tak vrátila do stavu, ve kterém byla v 19. století, což zcela vyhovovalo komunistickým prominentům (hlavně bývalému ministru vnitra, ministerskému předsedovi, členu ústředního výboru KSČ panu Lubomíru Štrougalovi, který pocházel z blízkého Veselí nad Lužnicí), kteří si zde pořídili polosoukromou oboru na střelbu černé a spárkaté zvěře, ve které neplatila žádná myslivecká pravidla (např. se zde lovilo z jeepů, na kterých byly světlomety na oslnění zvěře a střílelo se jak z loveckých zbraní tak i ze samopalu typu Kalašnikov). Nakonec si tito komunističtí prominenti zprivatizovali ještě před revolucí v roce 1989 řadu nemovitostí v regionu a vetšinou je dokázali rychle přivést do havarijního stavu. Dnes je opravuje a rekonstruuje nová generace soukromých majitelů.