Obvod: 593
Výška: 24
Jedno z pěkných a velmi zajímavých míst na Třeboňsku se nachází nedaleko Stříbřeckého mostu. Dostaneme se sem ze silnice ze Staré Hlíny do Stříbřece, z rozcestí u mostu přes Novou řeku. Odtud je to asi 200 m po Novořecké hrázi, po proudu řeky, po zelené turistické značce. Na místě samém se nachází pomníček, mohutný památný dub a informační tabule.
V těchto místech často rybařila slavná operní pěvkyně Ema Destinnová. Poté, co její světovou pěveckou kariéru téměř ukončila první světová válka, žila ve dvacátých letech na zámku ve Stráži nad Nežárkou. Více o jejím životě si můžeme přečíst přímo na místě na informační tabuli nebo např. v knížce: Procházka B., Fürbach F.: Ema Destinnová a její jihočeské sídlo. Carpio, Třeboň, 1999.
Mohutný dub letní (Quercus robur) má rovný kuželovitý kmen s obvodem 593 cm. Do borky kmene stromu je zasazen obrázek Emy Destinnové a jsou na něm turistické značky. Strom již není v příliš dobrém zdravotním stavu. Kmen je prohnilý se začínající dutinou, koruna je značně proschlá. Stáří stromu je odhadnuto na 350 let.
O oblasti
Světoznámá operní pěvkyně Ema Destinnová (1878-1930) zakoupila zámek ve Stráži nad Nežárkou v roce 1914. Okolní kraj se jí stal místem (okolnostmi vynuceného) odpočinku v Čechách po dlouhých 16 let. Žena, která v několika světových operách po mnoho sezón oslňovala publikum, zpívala s Carusem a pro niž Puccini napsal operu, zde našla klid na psaní knih, malování, výrobu likérů a především rybaření. Na své „místečko“ na Nové řece nedaleko Leštiny vyrážela vášnivá rybářka často již po čtvrté hodině ráno a vracela se až za noci. V klobouku a ověšenou návnadami a pruty ji stěží někdo poznával. V lesích u řeky našla útěchu v mnohých zklamáních, která jí připravili lidé. Těsně před svou smrtí v roce 1930 prohlásila: „Ne, nevěřím lidem, nemám je ráda. Oč krásnější je voda a slunce, stromy a zvířata! Hodiny vydržím bez hnutí v zátoce nad Nežárkou, týdny jsem truchlila nad stromy v parku, jež mně vyvrátila smršť.“ Světová umělkyně Emmy Destinn, která své jméno po vzniku republiky počeštila na Ema Destinnová se v Čechách mezi svými, úspěchu a uznání nedočkala. Po vystoupení v Praze řekla: „Cizí kritika vás uznává, kdežto vlastní lidé hledají jen stíny a ze záře se radovat nedovedou,“ ale přesto v zamyšlení dodává: „A já nevím, proč musím ten svůj závistivý, svárlivý národ tolik milovat…“ Když Emma Destinnová poměrně náhle v pouhých 52 letech zemřela, velkostatkář Hofbauer ze Stříbřece nechal zřídit pod mohutným dubem na Emině oblíbeném rybářském místě pomníček s jejím vlastním epitafem.
„Žijící, již smíte dosud všechny tyto krásy zřít, vzpomeňte si při přeletu sněhobílých racků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich znovu vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.“ Asi by zde u Nové řeky pod tichým dubem ležela raději než na pražském Slavíně.
Nová řeka
Rybník Rožmberk je bezesporu vrcholem rybníkářského díla Jakuba Krčína z Jelčan. Když se pouštěl do stavby největšího rybníku, věděl už ze zkušenosti velmi dobře, že nemůže Lužnici jen tak postavit do cesty hráz. Lužnice má velké povodí a silné deště v Novohradských horách znamenají, že do tří dnů teče korytem obrovské množství vody. Aby ochránil stavbu před náhlými záplavami, dal vybudovat v letech 1584-1590 odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející na Rožmberk z Lužnice a 14 km dlouhým kanálem ji svést do Nežárky. Zřejmě už tehdy věděl, že povodně na Lužnici a na Nežárce nepřichází současně, takže vybudoval stoku schopnou odvést cca 1/3 průtoku stoleté povodně –cca 60 m3/sec. Nová řeka Lužnice v prostoru tzv. Rozvodí. Zatímco levý (západní) břeh je zpevněn hrází, pravý břeh slouží k rozlití nadbytečné vody do tzv. novořeckých močálů – ty umožnily obrovskou retenční schopnost Nové řeky. Při vysokém stavu vody zde Nová řeka vytvářela „rybník“, někdy označovaný jako Novořecký, jindy Dlouhohrázský. Hráz byla nutná, aby se vodě zabránilo prorazit si cestu do rybníka Vdovce (jeho původní plochu dnes zaujímají rybníky Vitmanovské soustavy) a dále do Rožmberka. Díky hrázi lze odtok regulovat Splavem a několika výpustěmi. Hráz byla podle zvyklosti osazována duby, aby lépe držela. V listopadu 1585 voda z Nové řeky poprvé vtekla do Nežárky a jak Krčín přiznal v dopise Petru Vokovi z Rožmberka: „mnohé šediny mu přidala“. Novou řeku definitivně dokončil hradecký hejtman a rybníkář Jan Zelendar z Prošovic až po dokončení Rožmberka a odchodu Krčína z rožmberských služeb. Roku 1857 byla Nová řeka prohlášena soukromým majetkem třeboňského panství, a od r. 1866 kdy byl postaven samočinný jehlový jez na mláckém mlýně, po ní bylo také plaveno dříví v režii panství. Novořecký systém je důmyslný, přesto v minulosti několikrát náporům vody povolil. Žádná navážená hráz nevydrží, když hladina vody sahá až k její koruně. Tak se roku 1670 protrhla u jednoty Leština, v létě roku 1730 se za náhlé velké vody z Rakouska voda přelila přes hráz a ta se na dvou místech u jednoty Bernard zbortila, za velké povodně 1890 se hráz protrhla dokonce na čtyřech místech. Poté, co se historie opakovala i v roce 2002, bylo těleso hráze v celé délce zpevněno larzenovou stěnou.